foto a video JANA BUŠKOVÁ

Seznámili jsme se přes internet. Mně bylo 16 a Petrovi 29. Vstávají vám vlasy hrůzou? To je teprve začátek. Svatbu jsme měli v červenci 2005 venku pod rozhlednou, hned po maturitě, v mých devatenácti. Né, že bychom museli, chtěli jsme. Povedla se na výbornou a hned ten den jsem od Petra slyšela, že si ji musíme za 10 let zopakovat.

Nápad to byl krásný, ale nikdy by mě nenapadlo, že ho převedeme ve skutečnost, a ještě v tak velkém měřítku. Během deseti let se však udála spousta věcí. Narodily se nám dvě děti, zařídili jsme si nějaký ten byt, první dovolená u moře, i když ne zrovna v Jugoslávii. A ten samý rok pak přišlo na události velmi bohaté září. Živě si vybavím situaci u doktora, který si mě zavolal do ordinace k manželovi, aby mi oznámili Petrovu rakovinu.

Sice jsme absolutně netušili, co nás čeká, vzdávat se ale nehodlal nikdo. Těsně před zahájením léčby tak vznikl ještě náš nejmladší, Josífek. S rakovinou, léčbami, operacemi i komplikacemi jsme bojovali průběžně dva roky. Na moc zábavy a oslav člověk zrovna neměl chuť. S lepšími výsledky se situace obrátila.

Vznikl tak nápad na oslavu cínového výročí s přáteli za všechny ty uniklé narozeniny i setkání. Navíc snubní prstýnek Petr již nějakou dobu nenosil, protože výrazně zhubl. Přímo se nabízelo předat si také prstýnky. Ani společných fotek jsme po dobu nemoci moc neposbírali a moc jsem si přála, aby se na našich společných vzpomínkách kromě fotografa podílela i kameramanka. A abychom si výročí užili přesně podle našich představ, rozložili jsme oslavu hned do několika dní – na rodinnou část a část s přáteli.

Na den přesně, po deseti letech, jsme si obnovili slib v nejužším kruhu s dětmi a blízkými přáteli, svědky Pepou a Míšou, oddávajícím Jiřím Suchardou, fotografy a kameramankou. Jirka nás oddával i před deseti lety – byl to navíc on, kdo nás s Petrem na internetu propojil. Jana Bušková za námi přijela s kamerou více než 200 km a ač jsme se do té doby nikdy nesetkali, okamžitě jsme si ji zamilovali. Ani děti její přítomnost vůbec nezaskočila.

Obřad předcházela celá spousta zajímavých okamžiků. Fotografové v jednu chvíli jezdili po městě a sháněli mi bílé květiny, místo květinářky mi rázem pletla věneček kadeřnice Terezka, a naprosto nevypočitatelně na několik měsíců zarostlém poli, spíše toho času už rozkvetlé louce, kde měl být po obřadu piknik, začal hned ráno řádit traktor se sekačkou.

Za všechny tyto šílené situace jsem ráda, protože jen díky tomu výročí dopadlo paradoxně skvěle. Po obřadu jsme na poli rozložili piknik. Naši kluci se dobře bavili skládáním kupiček trávy a skákáním do nich, takže ani nedošlo na můj obávaný scénář honění dětí po celém poli místo klidného posezení. Přátelé si po pikniku vzali děti na starost a my se vydali natáčet k lesu jen ve třech.

K večeru, po horkém dni, se k nám unavený Josífek už nepřipojil. Společně s ostatními jsme připravili oheň a buřty, a díky velké pomoci přátel si pak užili ještě i krásné posezení u ohniště a rodinné blbiny na poli. To bylo přesně to, co jsme po těch letech potřebovali. Z celého dne vzniklo video, které předčilo naše očekávání.

svatební video Jana Bušková // vizážistka a kadeřnice Monika Hüblerová