Seznámili jsme se neromanticky přes internet a potom se viděli na srazu hráčů hry, kterou jsme oba hráli. K 26. narozeninám jsem dostala zájezd do Paříže. Narozeniny mám v březnu, v Paříži byla zima, ale to mi nevadilo, protože tam bylo nádherně. Oba máme rádi místa s historií, jsme obdivovatelé architektury (aniž bychom tomu nějak zvlášť rozuměli), zkrátka chodili jsme s hlavou v oblacích. Pohádkový zájezd měl ještě pohádkovější vyvrcholení, poslední večer jsem vesele pózovala před foťákem na jednom z mostů pro chodce, za mnou svítila Eifelovka, zkrátka idylka, Roman klečel, aby se mu tam ta chlouba Paříže vešla celá, a najednou nechal foťák foťákem, zašátral v kapse a vytáhnul prstýnek. V tu dobu už jsem byla totálně zmrzlá, takže chvilku trvalo, než zkřehlý mozek pochopil, o co jde. Ale zareagoval a zareagoval podle očekávání kladně.

Nastalo více než roční plánování svatby. Během toho roku mě čekaly státnice a hledání práce, také jsme museli vyřešit, kde vlastně budeme bydlet, protože já jsem z východočeského Hradce Králové a tehdejší snoubenec z jihočeského Písku. Všechno jsme vyřešili a když jsme se v sobotu 18. června 2011 ve 13:00 krátce po třetím výročí seznámení brali, nečekalo nás nic než růžová budoucnost.

Moc jsme si přáli, aby na svatebních fotkách nebyly jen naše šťastné tváře, ale také výrazná místa Hradce. Obřad proběhl v přednáškovém sále Hvězdárny a planetária, kde jsme měli první rande. Hosté před obřadem zhlédli snímky z Hubbleova teleskopu a po obřadu byli nuceni vyšlapat schody až na střechu, aby se tam s námi vyfotili. Následovaly fotografie na jediném kopci, který se dá v Hradci najít a kde je možné vidět město z výšky. Nezapomněli jsme na Velké náměstí s katedrálou sv. Ducha a nakonec jsme byli v mojí milované knihovně (knížky jsou část mě) s nádherným interiérem. Naše svatba by se myslím mohla nazvat “Hradecká”, město nám dopřálo skvělé podmínky a potvrdilo se tvrzení, že je fotogenické.

Jestli vedle knížek něco miluju, tak jsou to boty, knoflíčky a mašle (v libovolném pořadí). Dřív než šaty jsem měla boty a kvůli nim byla zvolena barva svatby (manžel kupodivu neprotestoval). Řada knoflíčků se mi na šatech vždycky líbila a ta mašlička, ta prostě chybět nemohla. Šaty jsem si nechala ušít podle vlastního návrhu a i když jsem nebyla princezna s širokánskou sukní, cítila jsem se skvěle a dělalo mi velkou radost, že jsem svůj sen mohla uskutečnit podle sebe a nemusela jsem z něj ustupovat v podobě vypůjčených šatů.

Nevěsty často píší, že jejich svatba byla nezapomenutelná, takže opakovat to je zbytečnost. Já jen doufám, že byla nezapomenutelná i pro ostatní.

Svatební fotografie: David Taneček / Prstýnky: Bisaku / Místo obřadu: Hvězdárna a planetárium Hradec Králové / Svatební stránky: Landovi