Na začátku roku 2007 jsem nutně potřebovala brigádu, jako studentka střední školy jsem neměla moc z čeho vybírat, ale jako dar z nebe přišla úplně nečekaně příležitost dělat výpomoc v bowling baru, pár kroků od našeho domu. Mým nadřízeným byl mladý sympatický kluk, kolem pětadvaceti let, myslela jsem si. Pracovalo se nám spolu skvěle, nikdy by mě nenapadlo, že by z toho mělo být něco víc, navíc jsme oba měli své partnery. Čas ubíhal a psala se zima roku 2009. Byl to pátek a něco se ve mně úplně zlomilo, podotýkám, že jsem, mu stále vykala. Marek začínal být víc a víc troufalejší, až na jednom dubnovém večírku, který se pořádal na bowlingu, náš vztah propukl v něco neuvěřitelného. Po dvou letech společné práce jsem zjistila, že je mezi námi 15 let věkový rozdíl a že je syn majitele. Od té doby to bralo rychlý spád. Nebyla to láska na první pohled, ale pak to šlo ráz na ráz.
Problém byl v tom, že jsme se museli pár měsíců scházet potajmu, nebylo to fér vůči našim předchozím partnerům, někdy mívám výčitky svědomí, že jsem někomu něco rozvrátila, ale naše láska je tak silná, že nejde brát ohledy na druhé. Od prvního dne svého oficiálního vztahu spolu bydlíme, v říjnu 2011 se nám narodil krásný syn Ondřej, na jaře 2012 jsme začali stavět dům a v září 2012 svatba!
Měli jsme krásnou podzimní svatbu, stylově na první podzimní den. Dominantní barvy byly oranžová, hnědá, žlutá a červená. Věděla jsem, že tam musí být dýně, obilí a podzimní kytky. Hospůdka je v selském stylu, všude jsou staré předměty a velké pec. Nějaký candy bar nebo sweet love mi přijde… no, my měli sýrový bar a opravdu se celý vymetl. Naše svatba byla krásná, myslím, že si to všichni užili, najedli, napili a bavili se. Velké dík patří našemu svědkovi Ondrovi, který svou showmanskou povahou udělal svatbu takovou, jaká byla.
ŽÁDNÝ KOMENTÁŘ