Nevěsta Kristýna říká… Byl začátek listopadu 2010, počasí bylo nevlídné a studené a já bez výraznějších očekávání vyrazila na povinnou štaci na stavbu, v rámci „kolečka“ ve stavební firmě. Měla jsem se hlásit u stavbyvedoucího na staveništi. Ťuky ťuk na stavební buňku a tam seděl pan stavbyvedoucí, mladý muž, spíš kluk, s jiskrou v oku a strništěm jako mušketýr. Byl to sympaťák, ostatně jako všichni tehdejší kolegové. Oba jsme byli tou dobou zadaní a tak zůstalo jen u sympatií.
Trvalo dva roky, než jsem si uvědomila, že je to on. Na firemním grilování 28. 9. jsme si prvně víc povídali. O měsíc později, tedy 28. 10., se vypravil spolu se mnou a mými rodiči na Sněžku. Jako kolega. Ale těch 30km prohloubilo mou náklonnost. Pak mi radil a pomáhal mi při psaní diplomové práce. 28. 11. jsem už byla po uši zamilovaná. V tu dobu jsem mu už nevolala kvůli věcným radám, ale abych slyšela jeho hlas. Každý telefonát končil šimráním v břiše a vymýšlením dalších záminek, proč volat příště. No a 26. 12. oficiálně spolu. Pokazilo to sérii 28-ček, ale komu by to vadilo? (úsměv)
Hned první měsíc vztahu jsme si řekli, že se vezmeme v září 2013. Po tom, co Jakub skončí zakázku mimo Prahu, na které byl 2,5 roku. Pro někoho rychlé, pro mě jasné. Život spolu jsme si už tehdy dovedli představit. Jakub nepatří mezi muže, kteří domů nosí květiny, připravují snídani apod., proto jsem byla zvědavá, jestli k nějaké žádosti dojde.
Noc před jeho dubnovými narozeninami jsem strašně špatně spala. Pořád jsem se budila, resp. Kuba se pořád vrtěl. Jeho narozeniny jsme pak oslavili jízdou na kole a k mému překvapení jsme večer otevřeli i šampus. Překvapená jsem byla, protože příliš alkoholu neholduje, jen velmi sporadicky si se mnou dá sklenku vínka. Vypili jsme skoro celou lahev a já padla do postele jako zabitá. Ve 4 ráno jsem se s hrůzou vzbudila. „Mám snad nateklý prst nebo rovnou useknutý (?!)“, byla první myšlenka, která mě napadla. Rozsvítila jsem, podívala se a… prstýnek. Kuba se okamžitě vymrštil a zeptal se, jestli si ho vezmu. „Jasně že ano!“
Měl to naplánované jinak. Že mě ráno požádá a rozevře prázdnou dlaň. Na otázku, kde je prsten by prý odpověděl: „Na ruce“. Vymyšlené to měl pěkně, ale tenkrát netušil, že cizí předmět na prstě je zkrátka cítit (úsměv). Předešlou noc, kdy já záhadně špatně spala, Jakub nespal vůbec. Dal si budíka na 1 hodinu ráno (který mě vzbudil, ale nepamatovala jsem si), a pak se mi snažil navléknout prsten. Jenže já jsem prostě špatně spala. Druhý den ten šampus sloužil jako „umrtvovadlo“. Záměrně se mě snažil opít, abych lépe spala.
Od začátku bylo jasné, že se nebudeme z příprav hroutit. Nejprve jsem našla místo, pak švadlenu. Šaty jsem si nakreslila a měla přesnou představu, jak budou vypadat. Chtěli jsme je ušít s mámou, ale pak jsme se lekly a radši to nechaly na zkušenější. Jen tak pro zajímavost, když jsem přemýšlela o svatebních šatech, padl mi do oka Váš článek o krátkých svatebních šatech a bylo rozhodnuto… takže…díky Vám (úsměv).
Pro svatbu jsme zvolili místo, kolem kterého jezdíme skoro při všech cyklo výletech. Chtěli jsme k tomu mít nějakou vazbu. Kouzelná restaurace vedle dvou rybníků, zelená louka, dětské hřiště.
Provozní Hliněné Bašty, slečna Bára peče sladké, takže po ochutnávce korpusů jsme vybrali dva na dvě patra. Balónkový vzhled jsem našla na internetu, prošel schvalovacím výborem a bylo rozhodnuto. Největší problém jsme měli s ubrusy, já nechtěla žádné, Kuba bílé. Zaplať pán Bůh za Báru, která vše vyřešila za nás. Udělala nám krásnou svatbu, přirozenou, milou, nepřeplácanou a barevnou… takovou, jakou jsme si jí přáli. Nazvali jsme jí „Zahradní party“.
Přiznám se tedy, že taková svatba není procházka růžovým sadem. Byla jsem celou dobu dost rozlítaná. S Jakubem jsme se potkali na parketu asi 2x a pak „u dortu“. Některé části si moc nepamatuji (a to jsem prosím vůbec nepila). Ale máme nádherné fotky, nad kterými se s pravidelností dojímám. Přátelé se bavili, ale hlavně nám s Kubou se to moc líbilo. Měli jsme pár ohlasů, že „na lepší svatbě ještě nebyli“ což tedy zahřeje u srdce lépe než svařák. Souhlasně jsme zhodnotili, že bychom si to klidně zopakovali (společně) ještě jednou. Tak třeba za 20 let pošlu další fotky (úsměv).
Předsvatební fotografie: Hanka & Standa, HSphoto / Šaty nevěsty: Linie Praha / Účes nevěsty: Kadeřnictví Mefisto / Květiny: Květiny Pro Radost / Místo obřadu a recepce: Restaurace Hliněná Bašta
martina
7 ledna
je to úžasné počtení. to jsem netušila, že ještě existují takový kluci … ať jste spolu rádi celej život. martina