fotografie f/MAX STUDIO
Krásná, Raškovice, Česko

Dnešní svatba je opravdu originální. Protože místo, které si pár zvolil pro svůj obřad, zůstane navždy jenom jejich. Proč? A co ta úžasná stodola? Vše se dozvíte v dnešním krásném příběhu přímo od nevěsty. A pokud máte chuť, podívejte se i na video z této lesní svatby. Určitě doporučuji.

Jejich příběh

Když mě po třech letech požádal a ruku a zeptal se s potutelným úsměvem „Tak co, kdy bude svatba?” netušil, že už jsem si předem vysnila každičký detail. Několik let jsem se živila focením svateb a díky této nekonečné inspiraci jsem věděla přesně, jak by náš velký den měl vypadat. Viktor odjakživa nechával všechny kreativní věci na mě, a tak jsem měla při plánování volnou ruku.

Nemohla jsem si představit, že bychom se brali někde, kde jsem dříve fotila jiný pár a chtěla jsem, aby místo, kde si řekneme své ANO, bylo navždy jen naše. Oba milujeme přírodu, hory, dřevo. Měla to být svatba s vůní dřeva, prostá, jednoduchá, a jen naše. Zvolili jsme si proto palouček uprostřed lesa, nedaleko od našeho domu.

Organizaci celé svatby v přírodě jsem si představit nedokázala, a tak jsme se rozhodli následné veselí nachystat ve stodole na pozemku manželových rodičů. Stodola se desítky let nepoužívala a bylo to na ni znát. Půl roku jsme my i celá rodina, v potu tváře dřeli, betonovali podlahu, opravovali ztrouchnivělé trámy, vše jen pro ten jeden, ale tak důležitý den.

Celé přípravy stály obrovské odhodlání, jelikož jsme museli zařídit úplně vše. Sehnat stoly, židle, nádobí, zajistit elektřinu i osvětlení, postavit stan, parket, vyrobit výzdobu, nasbírat květiny… V podstatě všichni, co se na naší podíleli, byli naši kamarádi, známí. Malovala mě kamarádka, kytičku vázala její maminka, hudbu zajistil kamarád, a takhle bych mohla pokračovat dál a dál…

Šaty jsem si nakonec nechala ušít podle své představy. Byly z krajky, která byla sešitá z drobných lístků a kytiček. Pořád je mám doma a občas se na ně zajdu kouknout a pohladit je. Jako vývazky jsme si nechali vyrobit dřevěné brože ve tvaru stromečků. Plánování a příprav bylo hodně, ale musím říct, že mě to hrozně bavilo, a čím víc se svatba blížila, tím jsem byla nervóznější. Ne snad ze svatby samotné, ale spíš z toho, že až bude po všem, nebudu mít co chystat.

Rok utíkal neskutečně rychle, až už tu byl náš den, 20.8. 2016. Ranní přípravy probíhaly v úzkém rodinném kruhu venku u stodoly. Hrála nám skvělá hudba, čepovalo se pivo z místního pivovárku a nálada byla úžasná. O půl dvanácté si mě vyzvedl ženich, všichni jsme utřeli první slzy a jeli na obřad, který byl kousek dál. Svatebčané vyšli průvodem vedeným hudebníky po poli až k oltáři a my si řekli ANO na tom nejkrásnějším paloučku, který pro nás už nikdy nezůstane obyčejným.

Jen co jsme si předali prsteny, zatančili jsme si náš první tanec. Kluci nám zahráli „Beneath your beautiful” od Emeli Sandé. V ten moment jsme tam byli jen my dva a procítili jsme tento okamžik celým srdcem. Kdo neplakal do teď, už měl kapesník v ruce. Bylo to celé hrozně silné a emotivní. Ach, ještě teď se mi třepou ruce.

Celý den se nesl v pohodovém tempu a uvolněné atmosféře. Pomohli tomu hlavně přátelé a rodina, bez kterých by to nešlo. Jsem šťastná, že jsme tento den prožili se všemi blízkými, a že si ho užili stejně jako my. Tančilo se až do šesti do rána a nikomu se domů nechtělo. Všechna ta dřina se nám milionkrát vrátila a my máme navždy na co vzpomínat!

fotografie f/MAX STUDIO / video MOVIJA Jakub Farný / vizáž Klára Lepíková  a Jakub Gall / oblek ušitý na míru v Bangkoku / dekorace nevěsta / květiny paní Lepíková / dort Andrea Holubářová / prsteny Ivo Kubis / lokalita Krásná, Raškovice